Jaká energie je nejlevnější? Nespotřebovaná…

03.01.2011 /

Současný trend zvyšování cen energií nás vede k zamyšlení, jak energie šetřit a tím šetřit i vlastní peněženku. To ovšem neznamená, že bychom měli snižovat teplotu v místnostech, které vytápíme. Snižováním teploty v místnosti jednak neprospíváme svému zdraví, ale také, v mnoha případech, stavbě.

Podstatné je, z hlediska nákladů na vytápění, snížit všechny tepelné ztráty. Jedná se o ztrátu okny, obvodovou stěnou, podlahou, stropem – střechou a infiltrací. Procentuelní podíl jednotlivých ztrát se u jednotlivých budov bude lišit. Je však jasné že ztráta obvodovou stěnou a okny bude vždy patřit k nejvýznamnějším.

Novostavba versus rekonstrukce staršího domu

Je ovšem rozdíl v přístupu pokud chceme postavit nový dům, anebo chceme vylepšit stávající. V případě nového domu je situace značně jednodušší. Již v projekční přípravě se všechny konstrukce navrhnou tak aby splňovaly požadované hodnoty. Je třeba se jen rozhodnout, zda použijeme pouze termoizolační zdící materiál, nebo materiál plnící pouze statickou funkci s dodatečným zateplením.  Oba způsoby mají své příznivce. V prvním případě jsme omezeni tepelně izolačními vlastnostmi zdícího materiálu. Nevýhodou jsou vyšší tloušťky zdiva a i jeho nižší akumulační schopnost. Výhodou je vyšší paropropustnost, tato schopnost však bývá často přeceňována. Druhá varianta se jeví jako výhodnější jak z hlediska možnosti dosažení lepších tepelně izolačních vlastností, tak i zmíněnou tepelně akumulační schopností. Ve většině případů je zde i nižší cena.U rekonstrukcí je rozhodování složitější. Budova svou konstrukcí mnohdy neumožňuje odstranit veškeré tepelné ztráty. Proto se zde většinou provádí pouze zateplení obvodového zdiva a výměna oken. Negativně zde působí snaha na úsporu nákladů na tyto činnosti. Práce jsou často prováděny svépomocí, nebo „odborníky“ bez technických znalostí. Tím dochází k podcenění důležitých vlivů, vytváření tepelných mostů a vůbec zabudování systému tak, že jeho funkce a životnost jsou značně omezeny. Paralelně zde také působí řada mýtů a pověr.

Jak bojovat s plísní v domě?

Často se setkáváme s názorem, že po zateplení zvláště polystyrénem se objevují v bytě plísně. Příčina není však ani v zateplení ani v polystyrénu. Příčina bývá ve většině případů v související výměně oken a nesprávnému užívání bytů. Pro udržení hygienických, vlhkostních limitů je třeba v bytech větrat. Stará okna byla netěsná a tím způsobem napomáhala výměně vzduchu v místnosti. Nová hlavně plastová okna jsou téměř hermeticky těsná a ani tzv. mikroventilace neumožní výměnu vzduchu. Ve snaze vyššího využití zateplení se podstatně méně větrá a tím se navyšuje procento relativní vlhkosti vzduchu – roste vnitřní vlhkost. S růstem relativní vlhkosti vzduchu roste i teplota rosného bodu, což je teplota, při které se nám vzdušná vlhkost mění ve vodu.

Zateplovací systém – správný výběr a údržba:

Zateplovací systém použitý pouze jako sestava, která má výrobcem určené provedení a použití a má všechny zákonné náležitosti výrobku (prohlášení o shodě podložené certifikáty a zkušebními protokoly), má z hlediska platných evropských technických specifikací předpoklad životnosti min. 25 let. Pro dosažení této životnosti je však potřeba nejen použít ETICS, který vyhověl všem souvisejícím požadavkům, ale i jeho správný výběr, jeho správné zabudování do stavby a také odpovídající údržba a užívání. Ano, i zateplená fasáda vyžaduje údržbu a dodavatel systému je povinen předat k této činnosti návod.

Tloušťka izolace:

Při stanovení tloušťky izolantu je třeba vycházet z tepelně izolačních vlastností stávajícího zdiva. Například součinitel prostupu tepla – U, požadovaný pro stěny rekonstruovaných staveb je 0,38 (W. m2.K-1). Zdivo z plné pálené cihly o síle 450 mm má U cca 0,86 (W.m2.K-1). Je tedy zapotřebí přidat minimálně 90 mm izolantu pro splnění požadované hodnoty. Tvrzení, že 50 mm izolace je dostatečné na všechny stavby je nesmysl. Je dobré si uvědomit, že šetřit na síle izolantu je hloupost. 10 mm izolantu na m2 představuje cca 15,- Kč. Všechny ostatní materiály zůstávají ve spotřebě prakticky stejné.

Stanovení tloušťky izolace je nejlépe potvrdit tepelně technickým výpočtem. Tak si můžeme nejen ověřit správnost volby tloušťky, ale i zjistit zda v navržené skladbě obvodového zdiva nebude docházet k nežádoucí kondenzaci. Vyšší tloušťka vnější tepelně izolační vrstvy je obvykle příznivější s ohledem na kondenzaci vodních par v konstrukci. Tepelně technický návrh je základem pro konstrukční a materiálové řešení zateplení – bez něj opět pracujeme pouze s mýty a realita bude jiná.

Jaký druh izolace mám použít?

Zateplování lze v současnosti provádět fasádním polystyrénem – EPS, nebo fasádní minerální vlnou – MW s podélným nebo kolmým vláknem. MW má několikanásobně vyšší paropropustnost než EPS. Bohužel, vycházíme-li z požadavku pro vrstvené zdivo že každá následující vrstva od interiéru směrem k exteriéru by měla být paropropustnější než vrstva předchozí, v zateplovacím systému nám paradoxně může paropropustnost MW působit problémy. V žádném případě neplatí mýtus, že vlhké zdivo je třeba zateplit MW. Naopak zde můžeme očekávat tzv. kondenzaci v místě kde je na MW nanesena základní vrstva s výztuží. MW jako součást zateplovacího systému má pouze výhodu ve své požární odolnosti a útlumu hluku. Je ovšem dražší a náročnější z hlediska technické přípravy a vlastního zpracování zateplení. Zvláště zde je třeba zajistit, aby podkladová konstrukce pro zateplovací systém (ETICS) měla difuzní propustnost nižší než vnější souvrství ETICS tvořené jeho základní vrstvou a konečnou povrchovou úpravou. Použití EPS je levnější a jednodušší a ve většině případů plně dostačující.

Pasivní dům – investice do budoucnosti

Snížení cen energií, které zažíváme v současnosti je pravděpodobně pouze krátkodobé. Už i mezinárodní energetická agentura sděluje, že světové hospodaření s energiemi je jasně neudržitelné a řada odborníků se shoduje, že éra levné energie skončila.

V tomto období nejistoty je jedním z výborných řešení stavba pasivního ekologického domu nebo rekonstrukce domu stávajícího. Pasivní dům je řešením pro lidi, kteří myslí na budoucnost a v době, kdy na novostavbu pasivního domu existují dotace čtvrt milionu korun se nabízí otázka, proč většina nových domů není postavena v pasivním standardu.

Prvotní rozhodnutí

Jedním z prvotních rozhodnutí při stavbě domu je, jaký konstrukční typ domu preferujeme. Hlavní konstrukční typy domů můžeme shrnout následovně: masivní zděná stavba, lehká dřevostavba, masivní dřevostavba. Výhodou zděných domů je jejich vysoká schopnost akumulace tepla, obvykle jednodušší provedení stavby a větší zkušenosti s tímto druhem staveb. Výhodou dřevostaveb je větší šetrnost k životnímu prostředí a větší využití přírodních materiálů, které jsou řadě lidí příjemnější. Tento článek se věnuje lehkým dřevostavbám, které jsou k životnímu prostředí obvykle nejšetrnější.

Projekt domu by měl provést projektant (architekt nebo stavební inženýr), případně stavební firma, která bude dům stavět a spolupracuje se „svým“ projektantem.

Pasivní dům je charakterizován jednoduchým kompaktním tvarem (tedy žádné věžičky, složité výklenky apod.). Jednoduchý, decentní tvar budovy je energeticky úspornější a esteticky hodnotnější. Ideální pozemek pro stavbu pasivního domu by měl být nezastíněný od jihu, rovný nebo svažitý jižním směrem. Největší plochy oken budou na jižní fasádě, nejmenší plochy na severní. Tomu odpovídá i rozmístění místností – např. obývací pokoj a dětský pokoj na jižní straně domu, technická místnost, chodba, WC na severní straně domu. Prostřednictvím oken na jihu je zajištěno „přitápění“ domu Sluncem. Extrémně velké plochy oken na jižní straně domu nejsou v našich klimatických podmínkách vhodné. Optimální velikost oken stanoví projektant též na základě energetického výpočtu.

Tepelná izolace pasivního domu je nadstandardní (tloušťka tepelné izolace stěn cca 30 – 40 cm, u střech cca 40 – 50 cm), nadstandardní je též kvalita oken (trojskla nebo Heat-mirror s tepelnou izolací rámu okna).

Důležitá je vzduchotěsnost

Vzduchotěsnost obvykle u lehkých dřevostaveb zajišťuje vrstva v konstrukci domu umístěná blízko interiéru, která funguje zároveň jako parozábrana. Tato vrstva je tvořena buď parotěsnící / vzduchotěsnící fólií nebo nověji se uplatňuje tato vrstva tvořená např. OSB (dřevoštěpkovou) deskou. Nezbytné je vždy dokonalé těsné slepení spojů ať už fólií nebo OSB desek.

Lehké dřevostavby mohou být zakládány na pilotách, čímž odpadá řada zemních prací. Tento způsob zakládání je levnější a šetrnější k životnímu prostředí.

Způsoby provedení lehkých dřevostaveb mohou být různé, ale základní princip je obvykle shodný. Nosná konstrukce domu je tvořena dřevěnými sloupky, prostor mezi těmito nosníky je vyplněn obvykle vláknitou tepelnou izolací (měkké dřevovláknité desky, len, konopí, sláma, drcená celulóza, minerální vlna). Vhodné je, pokud plášť domu je řešen jako tzv. difúzně propustný (difúzně otevřený) pro vodní páru. Difúzně propustná stěna obsahuje ze strany interiéru vrstvu málo propustnou pro vodní páru (aby se pára z interiéru nedostávala do stěny) – např. OSB desku. Další vrstvy směrem do exteriéru jsou pak z materiálů propustnějších pro vodní páru (u tepelných izolací jsou to například dřevovláknité desky, drcená celulóza, minerální vlna). Vodní pára a voda, která se případně dostane dovnitř vlastní stěny může pak bez překážek projít stěnou směrem ven a nebude se v ní hromadit. Pokud je však stěna dřevostavby například zvenku zateplena polystyrenem, vodní pára může jen obtížně procházet ze stěny směrem ven a může se ve stěně hromadit a způsobit její poškození a zhoršení tepelně – izolačních vlastností.

Aby dům splnil energetické požadavky na pasivní standard, musí být vybaven řízeným větráním se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu. Pro efektivní činnost větracího systému je nezbytná vzduchotěsnost uvedená výše. V pasivním domě je samozřejmě možné kdykoliv větrat okny, je ale třeba mít na paměti, že v zimě takové větrání způsobí velké ztráty tepla a dům pak spotřebuje více energie na vytápění, než se předpokládalo v projektu.

I v pasivním domě se samozřejmě musí topit – topí se ale výrazně méně a po značně kratší dobu než v klasických domech. Vhodné je zvolit ekologický zdroj tepla – například kotel nebo krbová kamna na pelety. Pro ohřev teplé vody pak solární kolektory. Možností je samozřejmě mnohem více.

Jozef DÍRER

Autor příspěvku:

REALCITY je největším vydavatelstvím v ČR zaměřeném na realitní trh. Jeho produkty působí na českém trhu již od roku 2001, je provozovatelem portálu www.realcity.cz a specializuje se na periodika určená pro profesionály v oblasti nemovitostí. V České republice vydává celkem 2 regionální tituly. Od roku 2017 je součástí českého vydavatelství VLTAVA LABE MEDIA a.s.

Google+