Zateplujeme dům. Nejen polystyrenová alchymie!

Ještě než se v případě zateplování domu pustíme do nějakých větších opatření, kvůli kterým je nutné nashromáždit více finančních prostředků, zvolit dodavatele a obstarat projekt, můžeme se zamyslet i nad některými drobnostmi, jako jsou například zbytečné škvíry v oknech a dveřích, které můžeme utěsnit vhodným gumovým či molitanovým těsněním téměř okamžitě.

Výhodou molitanového těsnění přitom je, že se dá ve srovnání s tím gumovým lépe vrstvit například v místech, kde jsou větší škvíry. Dalším pozitivem molitanu pak je také skutečnost, že i když funguje jako tepelná izolace, alespoň v omezené míře přes něj proudí vzduch. To je důležité například tam, kde bojujeme s vlhkostí v domech nebo dokonce s plísněmi. Naopak gumové těsnění je vhodné například v místech, kde jsou okna či dveře na návětrných stranách domů, kde bojujeme se silným větrem a kde v krajním případě, při bočním větru kombinovaným s deštěm, může dokonce do našich domovů napršet.

Dodavatelé nejrůznějších těsnění o svých výrobcích uvádějí, že instalací jejich produktů je možné uspořit okolo třiceti procent nákladů na vytápění. Teoreticky také díky úsporám, kterých dosáhneme instalací těsnění, můžeme získat peníze na provedení výraznějších opatření například v podobě instalace polystyrenových desek, což je cestou k dalšímu a daleko výraznějšímu šetření energií.

V případě polystyrenu budeme stát hlavně před otázkou, jakou zvolit sílu polystyrenových desek. Odborníci, kteří ortodoxně zastávají nízkoenergetický standard, přitom většinou radí instalaci co možná nejsilnějších desek. Občas se mluví dokonce o pětadvaceti až třiceti centimetrech (pro tzv. pasivní domy bývá typická dokonce i čtyřiceticentimetrová vrstva), zpravidla se nicméně přistupuje k izolaci pomocí tenčích desek. Realizace silného zateplení fasády například bez instalace vhodných – trojitě zasklených oken, většinou ani moc velký smysl nemá. Důvodů, proč říkáme „ne“ velmi silné vrstvě izolace, může být vícero. Pokud se například projíždí kolem rodinného domku někam dále na pozemek a průjezd je již tak velmi úzký, bude pochopitelně instalace silnějších polystyrenových desek nereálná a v krajním případě bude dokonce nutné přistoupit na podobných místech k instalaci interiérového zateplení. To je také vhodné například pro historické domy s různými druhy členité fasády (viz samostatný rámeček). Silná vrstva polystyrenu může také vadit například tam, kde by bránila otevírání dveří, oken atp.

Samotné polystyrenové desky jsou k fasádě upevněny talířovými hmoždinkami či fasádními kotvami. Zdivo musí být před instalací polystyrenu naprosto čisté, z fasády je také nutné odstranit její části, které nedrží pevně, a pokud například u panelových domů vyčnívají kusy kovových armatur, měly by být ošetřeny proti korozi. Fasáda se také ošetřuje speciální penetrací, jejíž funkcí je dokonalé přilnutí polystyrenových desek, které kromě hmoždinek drží na zdi také pomocí speciální stěrky. Polystyren není příliš pevný materiál, a tak je nutné při zateplování myslet například na různá vyčnívající místa či rohy. Pro jejich zpevnění jsou určeny speciální lišty s perlinkou, na celou fasádu je pak nanesena pastovitá hmota – omítka, jejíž provedení je k dispozici v různých odstínech. Barvy by měly být voleny uvážlivě — už proto, že zásadním způsobem dotváří vzhled celého domu. Výsledek přitom mívá většinou celkově pozitivní efekt a například dojem z panelových domů před a po zateplení je nesrovnatelný. Z nudných a šedivých sídlišť se stávají městské čtvrti moderního vzhledu — mohou být velmi zajímavou alternativou k mnohým novostavbám, které byly například postaveny v lokalitách se špatnou dopravní dostupností.

K výčtu uvedených izolačních materiálů musíme přičíst takzvaný šedý polystyren, který obsahuje grafit. Šedý polystyren je ve srovnání se svým bílým ekvivalentem zhruba o dvacet procent účinnější (součinitel tepelné vodivosti je 0,032 W/mK). Jde tedy o izolační materiál, který disponuje jedněmi z nejlepších izolačních vlastností. Složení šedého polystyrenu vychází z nejnovějších vědeckých poznatků a při výrobě jsou využívány ty nejmodernější technologie. Šedý polystyren obsahuje nanočástice (patří mezi grafitové izolanty ESP nové generace), které odrážejí teplo se zvýšeným účinkem.

Šedý polystyren také jako nový materiál vyžaduje nové postupy i nový způsob skladování – šedé desky jsou jednoduše tmavší, pohlcují více slunečního záření, které by mohlo způsobit jejich poškození – desky se proto přikrývají, aby byly ve stínu. Novinky z oblasti zateplování včetně nových materiálů pro vás budeme sledovat i nadále. Počet objektů s dobrými izolačními vlastnostmi pozvolna stoupá, navzdory velkému energetickému přínosu ale musíme pamatovat také s některými negativy – v zatepleném domě totiž bude ve srovnání s tím nezatepleným daleko delší dobu trvat, než se z jara prohřeje prvními vydatnějšími slunečními paprsky.

Mezi komplikované úlohy v oblasti izolací patří mimo jiné zateplování historických objektů, a to zejména těch, které jsou památkově chráněné. V takovém případě konkrétní podoba projektu podléhá přísnému schvalování od památkářů a v případě některých obzvlášť historicky vzácných domů může být zateplení dokonce nemožné – bydlení v historickém objektu tak není jen luxusem díky krásnému vzhledu – nemile luxusně vysoké mohou být rovněž účty za vytápění… Při rekonstrukci historických objektů je nejčastěji instalována alespoň minimální izolace pod interiérovou omítkou. Dalším bolavým místem velmi staré zástavby jsou také špaletová okna. Obzvláště v přísně památkově chráněných objektech bývá dovoleno jen obyčejné zasklení, které nicméně alespoň bývá doplněno těsněním. Obecným problémem starých historických staveb je přitom vedle vysokých tepelných ztrát také boj s kondenzovanou vlhkostí, kvůli které se například upravuje režim vytápění.

I když se zdá, že zateplování objektů je spíše moderní záležitostí, lidé zateplují odpradávna. Rozdíl je jen v tom, že dříve k podobnému účelu sloužily jiné technologie, které jsou přesto k vidění i dnes – pochopitelně ale ve srovnání s parametry současných vymožeností nesnesou srovnání. Dříve se například i půdy obytných stavení využívaly k uskladnění sena, a v některých případech bylo seno na půdách uloženo jen kvůli zateplení. Někde je seno na půdách dodnes. Jednu věc v případě zateplení senem není možné upřít – jde o velice rychlé a levné opatření pro neobydlená podkroví. Také současné technologie nicméně nabízejí možnost provedení rychlého zateplení – jde například o instalaci pěny do podkroví, která je na místo aplikace vháněna čerpadlem a hadicí z nákladního vozu poskytovatele takové služby. V tomto případě se používá výstižný termín – foukaná izolace a nejčastěji se jako materiál používá celulóza či minerální vlna. Běžnější přitom zůstává metoda izolování podkroví minerální vlnou v „pevné“ a tedy nikoli foukané konzistenci. Do prostoru mezi střešní krytinu a tepelnou izolaci je vkládána fólie pro provětrávané střechy či difúzní pojistná fólie, která má za cíl stoprocentně zabránit nežádoucímu vlhnutí izolace. To by mimo jiné znamenalo vyšší tepelné ztráty. Velmi důležitou součástí střech je navíc také parotěsná zábrana, která lemuje tepelnou izolaci ze strany interiéru – ta pro změnu braní v pronikání interiérové vlhkosti do izolace.

V České republice slouží k zateplování fasád nejčastěji polystyren. Čedičová a skelná vata je vhodnější díky lepší prodyšnosti, jejímu většímu rozšíření nicméně brání vyšší cena.