Bydlení v památkové zóně

08.02.2011 / Redakce REAL-CITY

Chcete bydlet v památkové zóně? Mějte připravenou velkou zásobu optimismu. A také peněženku.

Stěny nasycené dějinami, malebná zákoutí, která jako by právě vystoupila z Nerudových próz. Zdá se, že nemůže být ideálnější bydlení pro senzitivní, umělecky zaměřené jedince. Avšak platí to jen do té doby, než se idealista rozhodne svůj historický klenot alespoň trochu přizpůsobit současným standardům. Rekonstrukce domu v památkové zóně podléhá totiž přísným omezením a rozhodně není pro snílky.

Bydlení v historickém domu: Bez rekonstrukce těžko

Domy v historických centrech, v památkových zónách či rezervacích, dýchají na člověka poetikou minulosti a snad každého alespoň trochu romanticky založeného člověka nejspíš napadlo, že musí být krásné v takových stavbách žít. Naše praktické já však zpravidla rychle dodá, že k romantice musíme přičíst také vlhko, chlad, plísně, zastaralé stavební materiály, nevyhovující rozvody a spoustu dalších život ztrpčujících věcí. Že by si ovšem moderní stavebnictví a jeho sofistikované metody s těmito nedostatky historických bytů a domů neporadily? Dobře provedená rekonstrukce skutečně může komfort starších nemovitostí značně zlepšit, avšak náklady na rekonstrukci jsou často vysoké. A navíc ne vše vám u historického domu či bytu stavební úřad dovolí.

Úskalí památkové péče

Své o tom ví mladý pár, který díky dědictví získal dům v památkové zóně jednoho malého středočeského města. Také jim připadalo bydlení v takové stavbě téměř pohádkové. Brzy však pochopili, že taková idyla to nebude. „Dům je zasazen do hradebního pásma, a i když sám o sobě památkou není, tvoří součást historického koloritu města“, vysvětluje Pavel Bureš, majitel nemovitosti. „Tudíž všechny vnější zásahy musí být schváleny nejen stavebním úřadem, nýbrž se k nim vyjadřují i památkáři.“ To samozřejmě celý postup brzdí a prodražuje. „Opravujete-li dům v památkové zóně, musíte rychle opustit myšlenku na nejlevnější řešení. Na střechu nesmí v našem případě přijít nic jiného než bobrovka, plastová eurookna zpravidla nepřipadají v úvahu. Dřevěné špaletové rámy je třeba buď restaurovat, anebo nechat vyrobit nové.“ Složité to také může být, zachce-li se vám solární energie. Fotovoltaický panel na střeše historického domu pravděpodobně vyvolá kontroverze. Pan Bureš však přiznává, že úřady dnes už většinou posuzují jednotlivé případy individuálně a dá se s nimi domluvit. „Nakonec jsme došli k určitému kompromisu. Okna do dvora mohou být plastová, a také solární kolektor, není-li vidět z hlavní ulice, se ukázal jako akceptovatelný.“

Bobrovka, drenáž a jiné radosti nemovitostí v památkových zónách

Přesto střecha v tomto domě v památkové zóně musí být pokryta bobrovkou, okna do ulice zůstat špaletová a také fasáda se nesmí odchýlit od historizujícího slohu. To všechno samo o sobě navyšuje náklady na rekonstrukci, ovšem může to vést i ke komplikacím, chce-li majitel provést zateplení. „Náš dům je ze tří stran obložen kamenem. Zateplit ho znamená sundat obklad, položit izolaci a vrátit kameny na původní místo,“ vysvětluje Bureš. Dalším velkým tématem rekonstrukce starší nemovitosti je vlhkost. Pan Bureš musel provést sanaci zdiva, vybudovat drenážní systém, odizolovat základy. Všechny tyto kroky na sebe přitom musejí logicky navazovat, jinak hrozí, že se situace ještě zhorší. I to stojí nemalé peníze. Pak k tomu připočtěte ještě rozvody, podlahy, odpady... Musíte o romantické bydlení v památkové zóně opravdu hodně stát, jste-li ochotni tohle všechno podstoupit.

Rekonstrukce na etapy

Pan Bureš se svou snoubenkou to však berou s nadhledem. „Rekonstrukci takového domu neuděláte za měsíc. Proto jsme všechno důkladně naplánovali a postupujeme po etapách. Nehroutíme se z toho, že se něco nestihne, a ani finance nejsou takový problém. Člověk od jedné etapy ke druhé vždycky alespoň stihne něco našetřit,“ směje se Bureš. A komu by bydlení v památkové zóně doporučil? „Určitě nikomu, kdo nemá dost trpělivosti nebo obrací každou korunu. Pro všechny snílky a romantiky je naopak ideální, tedy pokud se ovšem alespoň po čas rekonstrukce dokážou vrátit nohama na zem.“