Stavba pasivního ekologického domu je ideální investicí do budoucnosti

V tomto období nejistoty je jedním z výborných řešení stavba pasivního ekologického domu nebo rekonstrukce domu stávajícího. Pasivní dům je řešením pro lidi, kteří myslí na budoucnost a v době, kdy na novostavbu pasivního domu existují dotace čtvrt milionu korun se nabízí otázka, proč většina nových domů není postavena v pasivním standardu.

Jedním z prvotních rozhodnutí při stavbě domu je, jaký konstrukční typ domu preferujeme. Hlavní konstrukční typy domů můžeme shrnout následovně: masivní zděná stavba, lehká dřevostavba, masivní dřevostavba. Výhodou zděných domů je jejich vysoká schopnost akumulace tepla, obvykle jednodušší provedení stavby a větší zkušenosti s tímto druhem staveb. Výhodou dřevostaveb je větší šetrnost k životnímu prostředí a větší využití přírodních materiálů, které jsou řadě lidí příjemnější. Tento článek se věnuje lehkým dřevostavbám, které jsou k životnímu prostředí obvykle nejšetrnější.

Projekt domu by měl provést projektant (architekt nebo stavební inženýr), případně stavební firma, která bude dům stavět a spolupracuje se „svým“ projektantem. Pasivní dům je charakterizován jednoduchým kompaktním tvarem (tedy žádné věžičky, složité výklenky apod.). Jednoduchý, decentní tvar budovy je energeticky úspornější a esteticky hodnotnější. Ideální pozemek pro stavbu pasivního domu by měl být nezastíněný od jihu, rovný nebo svažitý jižním směrem. Největší plochy oken budou na jižní fasádě, nejmenší plochy na severní. Tomu odpovídá i rozmístění místností – např. obývací pokoj a dětský pokoj na jižní straně domu, technická místnost, chodba, WC na severní straně domu. Prostřednictvím oken na jihu je zajištěno „přitápění“ domu Sluncem. Extrémně velké plochy oken na jižní straně domu nejsou v našich klimatických podmínkách vhodné. Optimální velikost oken stanoví projektant též na základě energetického výpočtu.

Tepelná izolace pasivního domu je nadstandardní (tloušťka tepelné izolace stěn cca 30 – 40 cm, u střech cca 40 – 50 cm), nadstandardní je též kvalita oken (trojskla nebo Heat-mirror s tepelnou izolací rámu okna).

Důležitá je vzduchotěsnost, kterou obvykle u lehkých dřevostaveb zajišťuje vrstva v konstrukci domu umístěná blízko interiéru, která funguje zároveň jako parozábrana. Tato vrstva je tvořena buď parotěsnící / vzduchotěsnící fólií nebo nověji se uplatňuje tato vrstva tvořená např. OSB (dřevoštěpkovou) deskou. Nezbytné je vždy dokonalé těsné slepení spojů ať už fólií nebo OSB desek. Lehké dřevostavby mohou být zakládány na pilotách, čímž odpadá řada zemních prací. Tento způsob zakládání je levnější a šetrnější k životnímu prostředí.

Způsoby provedení lehkých dřevostaveb mohou být různé, ale základní princip je obvykle shodný. Nosná konstrukce domu je tvořena dřevěnými sloupky, prostor mezi těmito nosníky je vyplněn obvykle vláknitou tepelnou izolací (měkké dřevovláknité desky, len, konopí, sláma, drcená celulóza, minerální vlna). Vhodné je, pokud plášť domu je řešen jako tzv. difúzně propustný (difúzně otevřený) pro vodní páru. Difúzně propustná stěna obsahuje ze strany interiéru vrstvu málo propustnou pro vodní páru (aby se pára z interiéru nedostávala do stěny) – např. OSB desku.

Další vrstvy směrem do exteriéru jsou pak z materiálů propustnějších pro vodní páru (u tepelných izolací jsou to například dřevovláknité desky, drcená celulóza, minerální vlna). Vodní pára a voda, která se případně dostane dovnitř vlastní stěny může pak bez překážek projít stěnou směrem ven a nebude se v ní hromadit. Pokud je však stěna dřevostavby například zvenku zateplena polystyrenem, vodní pára může jen obtížně procházet ze stěny směrem ven a může se ve stěně hromadit a způsobit její poškození a zhoršení tepelně – izolačních vlastností.

Aby dům splnil energetické požadavky na pasivní standard, musí být vybaven řízeným větráním se zpětným získáváním tepla z odpadního vzduchu. Pro efektivní činnost větracího systému je nezbytná vzduchotěsnost uvedená výše. V pasivním domě je samozřejmě možné kdykoliv větrat okny, je ale třeba mít na paměti, že v zimě takové větrání způsobí velké ztráty tepla a dům pak spotřebuje více energie na vytápění než se předpokládalo v projektu.

I v pasivním domě se samozřejmě musí topit – topí se ale výrazně méně a po značně kratší dobu než v klasických domech. Vhodné je zvolit ekologický zdroj tepla – například kotel nebo krbová kamna na pelety. Pro ohřev teplé vody pak solární kolektory. Možností je samozřejmě mnohem více.